Sportovní víkend – Dodgers a Lakers

Právě proběhlý víkend jsem měl to štěstí vidět naživo dva typicky americké sporty – baseball a basketball. Ačkoliv ani jeden z nich nepatří mezi mé oblíbené, skvěle jsem se bavil.

Jako první jsme v pátek navštívili Dodger Stadium, kde byl na programu zápas mezi domácími Los Angeles Dodgers a hostujícími Pittsburgh Pirates. Protože se jednalo o školní akci, na kterou se zapsalo přes 30 lidí, bylo předem postaráno o dobrou zábavu. Jediným problémem pro mne byla pravidla baseballu, jež jsem před příjezdem do Ameriky znal jen rámcově. Naštěstí ale škola den předem uspořádala přednášku, která se tímto problémem zabývala, takže jsem si mohl zápas vychutnat naplno. Los Angeles Dodgers jsou tady v L.A. hrozně populární, patří mezi špičku v národní baseballové lize, denně proto potkáte spousty lidí v jejich dresu. Letos mají sice zraněnou hlavní hvězdu Mannyho Ramireze a celkově se jim moc nedaří, přesto byl ale v době našeho příchodu stadion slušně zaplněný. Dodger Stadium je jeden z nejstarších baseballových stadionů v U.S.A. a zároveň také vůbec největší, což nejvíce pocítil můj spolužák Dominik, který si kvůli strachu z výšek ani nešel sednout na tribunu. Jak je vidět na fotkách, výhled byl opravdu skvělý. Utkání pro mne bylo zajímavé, dočkali jsme se také jednoho homerunu, při kterém celý stadion zachvátilo šílenství. Mimo tento moment mi ale atmosféra přišla docela suchá a myslím, že pokud by zápas trval o něco déle, začal bych se nudit. Jednoznačně jsem ale rád, že jsem zápas navštívil, baseball u mne stoupl o dost výše. Výhra Dodgers 6:2 pak byla vyvrcholením hezkého večera.

Druhou akcí byl basketballový zápas, u něhož jsme předem nevěděli přesné datum ani čas. V NBA totiž právě probíhá play-off, vše tak záleželo pouze na tom, kdy se Los Angeles Lakers vypořádají se svým soupeřem v prvním kole. Datum našeho utkání nakonec připadlo na nedělní odpoledne, proto jsme se s dostatečným předstihem vydali do Downtown L.A., kde se nachází stadion Staples Center. Musím říct, že Downtown na mne nezanechal vůbec dobrý dojem, dostali jsme se na ulici Broadway, která byla plná odpadků (v docela velkém měřítku), bezdomovců a divných lidí, kteří koukali dost nevraživě. Radši jsem ani nevytahoval fotoaparát, snažili jsme se co nejdříve zmizet do některé z přívětivějších částí. Ke stadionu jsme se dostali zhruba hodinu před začátkem zápasu, prošli bezpečnostní kontrolou (jako na letišti) a vydali se hledat svá místa. Stejně jako na Dodger Stadium, i ve Staples jsme seděli hodně vysoko, tribuny zde byli ale ještě kolmější, takže výhled stál opravdu za to. A samotný zápas? Upřímně jsem byl naprosto unešen, byla to jedna velká show, samotnou hru prolínal bohatý doprovodný program, takže nebyla šance se nudit. Lakers si tři čtvrtiny drželi poměrně velký odstup, Utah Jazz ale v poslední části vyrovnali a poté propukla na stadionu výborná atmosféra. Lakers nakonec zabrali a těsně před koncem otočili skóre ve svůj prospěch, na konečných 104:99. Celé odpoledne jsem si opravdu užil, jednalo se o jeden z mých nejlepších sportovních zážitků. Pokud se někdy dostanete do L.A., basketball rozhodně zařaďte do svého to-do listu.

Během mého pobytu v U.S.A. bych se ještě rád podíval na zápasy fotbalu (Los Angeles Galaxy) a amerického fotbalu (ten bohužel v L.A. není, zkusím si ho naplánovat v rámci návštěvy San Francisca nebo San Diega). Škoda jen, že hokejoví Los Angeles Kings už jsou ze hry venku, návštěva NHL byla vždycky můj sen. Tak snad někdy příště. Na závěr několik málo fotek z obou utkání.

Universal Studios

Předpovědi na minulý víkend byly plné optimismu, proto jsme se na sobotu rozhodli naplánovat výlet do Universal Studios – centra amerického filmového průmyslu, které se nachází v kopcích nad West Hollywood. Na místo jsme dorazili v deset hodin dopoledne, přesto už se u vstupu táhly dlouhé fronty zájemců o vstupenky, kde jsme i my ztratili necelou hodinu času. Zhruba půl hodiny pak trvaly i čekací lhůty na jednotlivé atrakce, které se ale ve většině případů vyplatilo absolvovat. Za jednu z nejlepších považuji okružní jízdu vozítkem po celém studiu, v níž jsme projeli spoustu známých filmových, či seriálových kulis (Zoufalé Manželky, The Office, Čelisti). Dále mne zaujala hraná show na vodě na motivy filmu Vodní Svět, a také virtuální horská dráha The Simpsons Ride. V ní si v podstatě vlezete do klasického vozíku, jen místo otevřeného prostoru před sebou vidíte plátno s promítanou virtuální realitou. Naopak jednoznačně největším propadákem byl pro mne Terminátor 3D, s rokem otevření 1999 se to ale dá pochopit, dnes už je zábava na trochu jiné úrovni. Některé atrakce jsme pak jednoduše nestihli absolvovat, ale protože jsme si koupili vstupenku na celou sezónu, určitě se do Universal Studios ještě vrátíme. Tentokrát však nejspíše o všední den, protože o víkendy je tam opravdu narváno.

1. Kdo nemá fotku před touto fontánou, jako by v Universal Studios nebyl.
2. Kulisa anglické ulice.
3. Vodní svět, asi dvacetiminutová hraná show plná efektů. Sedli jsme si do “wet zone”, naštěstí ale dostatečně vysoko.
4. Jurský park, formou projížďky v lodi.
5. Výhled na jednu z částí L.A., po vzoru zbytku města, i zde minimum výškových budov.
6. Žralok z filmu Čelisti, stejně jako v něm, i naživo vypadal hrozně uměle.
7. Kulisa z westernových filmů.
8. Jeden z domů ze seriálu Zoufalé Manželky. Celá uměle vytvořená ulice Wisteria Lane, kde se seriál natáčí, je hrozně titěrná.
9. Kulisy z filmu Grinch.
10.-12. Nejlepší část z projížďky po Universal Studios – havárie Boeingu 747. Jedná se o opravdu zřícené letadlo, do kopců studia muselo být přepraveno helikoptérami. Bohužel jsem seděl na špatné straně vozítka, takže nemám fotografie roztrhaného trupu letadla. Vše vypadalo naprosto opravdově.
13. Kwik-E-Mart z The Simpsons.
14. Všude jsou tématicky zaměřené obchody se suvenýry. Je libo chlazený Duff?
15. Krustyland, jedna z nejlepších atrakcí.

Santa Monica

Posledních několik dní tady v Los Angeles nepanuje moc hezké počasí, je zima, fouká silný vítr, občas zaprší… Vyhlášená “Kalifornie” se prostě nekoná. Minulou sobotu bylo ale naštěstí krásně, proto jsem se rozhodl vyrazit na pláž. Volba padla na pláž v Santa Monice, která je tu docela oblíbená, a to hlavně díky sto let starému molu, které je dlouhé skoro půl kilometru, je na něm malý zábavní park s horskou dráhou, několik občerstvení, kaváren, a dalších atrakcí. Také se z něj dají nafotit pěkné fotky pobřeží, to ale bohužel není můj případ, protože se stále musím spokojit pouze s fotoaparátem v mobilním telefonu.

Ačkoliv je teprve duben, byl na pláži docela velký počet lidí. Místo plavání v oceánu ale převažovalo opalování, beach volleyball, nebo jízda na oblíbených beach cruiserech podél pobřeží. Voda je tu přece jenom ještě pořád velmi studená, sám jsem si ji netroufl vyzkoušet. Možná příště .

Moje hostitelská rodina

Když jsem plánoval cestu do U.S.A., vybíral jsem mezi třemi druhy ubytování – hotelem, studentskou rezidencí, a hostitelskou rodinou. Protože jsem chtěl být v co největším kontaktu s rodilými mluvčími, bez většího přemýšlení u mě zvítězila třetí možnost. Ubytování v rodině mi také přišlo jako dobrý způsob, jak poznat nejen americkou kulturu, ale také kuchyni, kterou tady mám zajištěnou formou polopenze. Zhruba týden před odletem jsem se od agentury dozvěděl jména hostitelských rodičů, jejich věk a adresu. Původně jsem myslel, že u nich budu bydlet sám, o to větší překvapení mě ale čekalo, když jsem se po únavném, třináctihodinovém letu, poprvé objevil na prahu jejich domu.

První setkání bylo příjemné, oba hostitelští rodiče mne přivítali s úsměvem na tváři, nabídli něco k jídlu, ukázali můj pokoj, a poté mi představili Josého, kluka z Brazílie, který chodí na stejnou školu. Od něj jsem se ale dozvěděl, že v domě žijí další čtyři studenti – Němka, dvě Japonky, a kluk z Ománu, všichni na studentském pobytu. Rychle mi tak došlo, že hostitelští rodiče z nás mají celkem dobrý byznys. To mi ale vůbec nevadí, za první týden jsem nezaznamenal jediný vzájemný problém. Dům je velký, každý z nás má svůj pokoj, jsou tu tři koupelny a dvě kuchyně, všichni tak mají dost prostoru. Mimojiné mne překvapil naproto nevkusně zařízený interiér domu, designově se tu míchá několik stylů, v jednom rohu jídelní místnosti je paraván s barokní malbou, v druhém japonský jídelní servis, a ve třetím růžový domeček pro panenky. Všechno, včetně mého pokoje, je navíc přeplněno starožitnostmi a obrázky s náboženskými motivy.

Každý večer se všichni studenti sejdou u večeře, které pro nás připravuje Annette, naše hostitelská matka. Polévka se skoro nemění, ale jednou v ní navíc plave mrkev, podruhé sýr. To pro Annette ale nejspíše znamená zcela jiný druh, a tak nezapomene zmínit, že dnes uvařila polévku “formaggio” v italském stylu . Po polévce následuje salát, po něm hlavní jídlo, a na závěr dezert. Celkově mi ale její jídlo chutná, a hlavně je ho hodně, takže hlady rozhodně netrpím.

Našeho hostitelského otce Aviho skoro nevidím, buď je někde pryč, nebo něco opravuje ve své dílně. Je to ale pohodář, věčně se usmívá a září z něj pozitivní energie. Když už ho potkám, vyptává se, jak se mám, jestli je vše v pořádku, nebo jestli mi něco neschází. Včera také odjela jedna z Japonek, a dnes u večeře už byly nové dvě, zase Japonky . Takže tu teď máme tři.

A na závěr několik fotografií z prvních dní:

1. Dům mojí hostitelské rodiny.
2. W 6th Street – příjemná, klidná ulice, jeden domek za druhým. Zde budu bydlet následujícího půl roku.
3. Westwood, červená budova vzadu je škola, do které tady chodím. V přízemí je můj oblíbený fastfood Subway, hned naproti věčně plný Starbucks.
4. Chodník oscarových filmů a můj oblíbený Kmotr. K chodníku slávy s hvězdami filmových star jsem se ještě nedostal.
5. Budova Flynt Publication, kdo viděl Formanův film Lid vs. Larry Flynt, ten ví.
6. Prodejna Porsche nedaleko našeho domu. Porsche už mě ale tolik nebaví, za den ho tady v nejrůznějších variantách vidíte projet tak dvacekrát. U starých amerických Mustangů a Cadillaců si ale můžu hlavu ukroutit.
7. Uvítací cedule v Beverly Hills.
8. Wilshire blvd, touhle ulicí jezdím každý den do školy a zpět.