Slevové servery jako nový spotřebitelský trend v české společnosti

Dnes je to přesně rok, kdy byl spuštěn Slevomat (gratulace). Shodou okolností byl dnešek i posledním termínem pro odevzdání mojí seminárky na VŠ, která se “slevomatí” mánii věnuje. Uveřejňuji zde pouze její obecnou část, která se věnuje základnímu vysvětlení principu slevových serverů a zmapování situace od vzniku Grouponu až po současnost, s ohledem na tuzemskou scénu.

Slevový server

Slevový server je internetová stránka jednoduchého vzhledu, na které provozovatel každý den uveřejní výraznou slevu na určitý produkt či službu v zákazníkem zvoleném městě. Sleva se pohybuje v rozmezí od 50 do 90 procent, trvá pouze omezený časový úsek (nejčastěji 24 hodin), a k její aktivaci je zapotřebí předem určené množství lidí. Celý systém tak funguje na principu hromadného nakupování, kdy je firma ochotna za požadovaný objem zákazníků nabídnout výraznou slevu na svůj produkt. Skutečnost, že je k aktivaci slevy zapotřebí určité množství lidí, navíc motivuje samotné zákazníky, kteří bez jakéhokoliv pobízení nabídku šíří mezi své přátelé, kolegy, či za pomoci svých účtů na sociálních sítích (Facebook, Twitter atp.). Pokud totiž dostatek lidí o produkt neprojeví zájem, sleva se jednoduše neaktivuje. Zákazník sice nic nezaplatí, požadovanou slevu ale logicky nezíská. Tímto způsobem je tak docíleno virálního efektu, kdy se nabídka rozšiřuje po internetu přirozeně bez přičinění provozovatele slevového serveru.

“Hromadné nakupování je velmi starý koncept, fungovalo už před několika stovkami let v Číně. Určitě se tedy nejedná o nový byznys model. Uspět mu velmi pomohl rozmach sociálních sítí.” – Tomáš Čupr, zakladatel Slevomat.cz (z rozhovoru na tyinternety.cz)

Slevy na produkty a služby shánějí provozovatelům slevových serverů buď jejich obchodní zástupci, nebo jim je nabízejí sami majitelé firem, které mají o zobrazení svých produktů na stránkách slevového serveru zájem. Provozovatel slevového serveru si za každý zprostředkovaný nákup strhává marži v řádu desítek procent, která je hlavním zdrojem jeho příjmu.

“Marže se v případě Slevomatu pohybuje v rozmezí 20 až 25 procent. Americký Groupon si ale podle některých zpráv bere až 50 procent.” – Tomáš Čupr, zakladatel Slevomat.cz (z rozhovoru na tyinternety.cz)

Nabízené produkty a služby, které má zákazník možnost nakoupit, jsou nejrůznějších typů. Jedná se např. o slevy na jídlo v restauracích, vstupenky na nejrůznější akce, zážitky od zážitkových agentur, pobyty v lázních, nebo třeba služby jako jsou kadeřnictví, masáže, wellness apod. Zákazník si na stránce slevového serveru určitý produkt vybere, zaplatí převodem či platební kartou, a posléze mu na e-mail dorazí tzv. voucher, neboli kupón, který slouží k uplatnění slevy. Slevu je obvykle možné uplatnit ihned následující den, vouchery bývají přenosné, a kromě jiného je na nich uvedeno také datum spotřeby. Celý proces nákupu kupónu je u zavedených slevových serverů složen z několika jednoduchých kroků a běžnému internetovému uživateli netrvá ani 10 minut.

Cílovou skupinou slevových serverů jsou lidé s nadprůměrným příjmem, kteří rádi využívají slevovými servery nabízenou škálu produktů, ale přesto na jejich nákupu rádi ušetří. Cílový zákazník se také nebojí vyzkoušet nové věci, např. navštívit restauraci, ve které nikdy nebyl, a není si tak jistý kvalitou nabízeného jídla či servisu. V České republice je cílová skupina omezena také lokální dostupnostní slev, nabízené produkty a služby jsou prozatím k dispozici v Praze a větších krajských městech. Podle zakladatele společnosti Slevomat.cz, Tomáše Čupra, mezi zákazníky převažují ženy, a to zhruba 65 procenty. To je způsobeno především častějším zveřejňováním nabídek pro ně určených (již zmíněné wellness, fitness, zeštihlovací kůry apod.).

Groupon.com

Průkopníkem současného trendu hromadného nakupování na internetu je americký slevový server Groupon, který odstartoval v listopadu 2008 v Chicagu se svojí nabídkou na poloviční cenu pizzy z restaurace, která sídlila v přízemí stejné budovy. Během roku 2009 následovala expanze po celých Spojených státech amerických, v květnu 2010 pak i do Evropy stoprocentní akvizicí německého slevového serveru CityDeal.de, který je se svou působností v sousedním Rakousku, v Itálii, Francii, Velké Británii, Irsku, Španělsku, Turecku, Holandsku či Švýcarsku největším slevovým serverem na starém kontinentě. Na podzim roku 2010 se v internetových kruzích začalo spekulovat o převzetí Grouponu některým z velikánů mezi internetovými společnostmi. Konkrétně to nejprve byla společnost Yahoo!, která v říjnu za Groupon nabízela tři miliardy dolarů, ihned o měsíc pozdějí následovala nabídka od Google ve výši 5,3 miliard dolarů.

“Společnost (Google) nabízela za jedničku v lokálním internetovém obchodování 5,3 miliardy dolarů a 700 tisíc navíc jako earnout (tedy částku, která bude původním majitelům vyplacena, pokud společnost v určitém období po akvizici splní předem stanovená výkonostní kritéria).” – Jindřich Lauschmann, tyinternety.cz

Vedení Grouponu se ale nakonec rozhodlo nabídky na odprodej nevyslyšet a firma tak doposud zůstává v rukou zakladatelů. Nadále pokračuje expanze do celého světa, kdy k březnu 2011 společnost ovládla také jihoamerický ClanDescuento, singapurský Beeconomic.com, japonský Qpod.jp, ruský Darberry.ru, nebo indický SoSasta.com. Groupon aktuálně zaměstnává 1500 lidí a podle nejnovějších odhadů by se jeho cena mohla veřejným obchodováním jeho akcií vyšplhat až na 25 miliard dolarů. Poslední informace také hovoří o ambicích Grouponu vstoupit na český trh, kde je jedničkou na trhu slevových serverů Slevomat.cz.

Slevomat.cz

Na přicházející zprávy o novém miliardovém byznysu, který představoval americký Groupon, zareagovali v České republice jako první společníci Tomáš Čupr a Martin Korman, kteří 12. dubna 2010 spustili na adrese Slevomat.cz první slevový server na českém internetu. Zajímavostí je, že ihned tři hodiny po spuštění Slevomatu se objevil další projekt s názvem Vykupto.cz. Tři dny po vzniku pak Slevomatu nabídla strategické partnerství internetová společnost Miton, která se stala se 49% podílem minoritním vlastníkem Slevomatu.

O tom, že Češi na slevy slyší, se můžeme přesvědčit nyní, kdy Slevomat, a tedy i celá slevová mánie, slaví na českém internetu své první výročí. V nedávném rozhovoru na serveru Lupa.cz hovoří Tomáš Čupr o 300.000 zákazníků, kteří už u Slevomatu nakoupili. Tento údaj tedy znamená po jediném roce od spuštění projektu obrovský úspěch. I další čísla jsou více než zajímavá; plánovaný obrat na rok 2011 jsou nižší desítky milionů euro, obrat se pohybuje v řádech desítek milionů měsíčně a dle svých stránek již Slevomat ušetřil svým zákazníkům přes 330 milionů korun. Společnost aktuálně zaměstnává 25 lidí, a ačkoliv se spekulovalo o jejím prodeji Grouponu, zatím stále zůstává v rukou původních vlastníků.

“Z Grouponu musíme mít respekt, ale na druhou stranu máme výhodu v zavedené značce, kterou Groupon na českém trhu nemá. Je nutné také brát v potaz, že český trh je velmi specifický. Groupon sice má s lokálními trhy zkušenosti, uspěl v Polsku, ale nikdy nevstupoval do tak malé země jako je Česká republika a nikdy nevstupoval na trh, na kterém je skoro 200 konkurentů. S Grouponem nějaké kontakty proběhly v minulosti, ale konkrétně jsme nejednali.” – Tomáš Čupr, zakladatel Slevomat.cz (z rozhovoru na Zive.cz)

Slevomat vyvolal v České republice zájem nejen u zákazníků, ale také v řadách konkurence. Jeho rychlý úspěch měl za následek až neuvěřitelnou vlnu nově vznikajících klonů slevových serverů, která se v současné době rychle přibližuje číslu 250 projektů. To je mimochodem více konkurentů, než má Groupon na mnohonásobně větším trhu, jako jsou Spojené státy americké. Většina konkurenčních serverů je ale pouhou kopií bez přidané hodnoty. Zajímavostí je, že se obecně pro slevové servery na českém trhu vžilo označení “slevomaty”, což podtrhuje takřka výsadní postavení brandu Slevomat na českém trhu.

Vstup velkých hráčů na trh

Po již zmíněném neúspěšném pokusu o akvizici Grouponu na podzim roku 2010 nevzdal svůj zájem získat podíl na trhu slevových serverů vyhledávací gigant Google, z jehož sídla unikly v průběhu ledna 2011 informace o záměru spustit vlastní stránky, věnující se hromadnému nakupování. Služba ponese název Google Offers a prakticky by měla kopírovat zavedený systém Grouponu, tedy každý den nabídnout potenciálnímu zákazníkovi zajímavou slevu v jím zvoleném městě.

Stejně tak společnost Facebook, leader na poli sociálních sítí, si spuštěním služby Facebook Deals očividně dělá nárok na ukosnoutí části z koláče oblíbenosti slevových serverů. Celému systému ale přidává nový rozměr. Službu Deals totiž propojuje s Facebook Places, na které uživatelé Facebooku sdíli se svými přáteli místo, na kterém se zrovna nacházejí. V praxi tak budou uživatelé sdílet nejen svou aktuální pozici, ale také speciální nabídky, které jsou v jejich okolí k dispozici, a které také ke své spokojenosti využili.

“Právě takzvané Facebook Deals (Nabídky) a napojení na sociální síť Facebook dělá ze služby velmi atraktivní marketingový nástroj, neboť nabídku budou sami šířit mezi sebou uživatelé, který mají o daný produkt zájem.” – Jan Edlman (z článku na tyinternety.cz)

Na lokální úrovni, tedy v České republice, způsobilo velký rozruch na poli „slevomatů“ vyjádření společnosti Seznam o chystaném spuštění služby Seznam Tip. Ta byla spuštěna 1. března 2011 a hned její první nabídka naznačila, že má Seznam velké ambice začít slevovému byznysu vládnout. Seznam Tip totiž v den spuštění nabídl tři nové automobily Škoda Fabia za pouhých 25 korun. Česká internetová jednička má navíc možnost nabídnout nejzajímavější slevy přímo na své hlavní stránce, kterou denně navštěvuje přes 2,5 milionu lidí.

“Do měsíce od spuštění, bude podle mého názoru, slevový server Seznamu jedničkou, co do počtu prodaných kuponů a výše obratu. Strach ze vstupu Seznamu na náš trh ale nemám. Slevomat je jediný, který utrácí za penetraci trhu. My učíme lidi chodit na slevové servery. Nejsou to měsíčně malé peníze a nikdo nám s tím nepomáhá. Seznam nám částečně pomůže tím, že nakupování na slevových serverech ještě více a lépe propaguje.” – Tomáš Čupr, zakladatel Slevomat.cz (z rozhovoru na Lupa.cz)

Nyní, měsíc od spuštění Seznam Tipu, se ale slevový pokus Seznamu jeví poněkud rozpačitě a zůstává za očekáváním. Otázkou tak zůstává, zda-li se internetovým gigantům vstup na trh skutečně podaří, nebo zda většina z tržeb zůstane v rukou společností se specializací pouze na slevové servery.

Sportovní víkend – Dodgers a Lakers

Právě proběhlý víkend jsem měl to štěstí vidět naživo dva typicky americké sporty – baseball a basketball. Ačkoliv ani jeden z nich nepatří mezi mé oblíbené, skvěle jsem se bavil.

Jako první jsme v pátek navštívili Dodger Stadium, kde byl na programu zápas mezi domácími Los Angeles Dodgers a hostujícími Pittsburgh Pirates. Protože se jednalo o školní akci, na kterou se zapsalo přes 30 lidí, bylo předem postaráno o dobrou zábavu. Jediným problémem pro mne byla pravidla baseballu, jež jsem před příjezdem do Ameriky znal jen rámcově. Naštěstí ale škola den předem uspořádala přednášku, která se tímto problémem zabývala, takže jsem si mohl zápas vychutnat naplno. Los Angeles Dodgers jsou tady v L.A. hrozně populární, patří mezi špičku v národní baseballové lize, denně proto potkáte spousty lidí v jejich dresu. Letos mají sice zraněnou hlavní hvězdu Mannyho Ramireze a celkově se jim moc nedaří, přesto byl ale v době našeho příchodu stadion slušně zaplněný. Dodger Stadium je jeden z nejstarších baseballových stadionů v U.S.A. a zároveň také vůbec největší, což nejvíce pocítil můj spolužák Dominik, který si kvůli strachu z výšek ani nešel sednout na tribunu. Jak je vidět na fotkách, výhled byl opravdu skvělý. Utkání pro mne bylo zajímavé, dočkali jsme se také jednoho homerunu, při kterém celý stadion zachvátilo šílenství. Mimo tento moment mi ale atmosféra přišla docela suchá a myslím, že pokud by zápas trval o něco déle, začal bych se nudit. Jednoznačně jsem ale rád, že jsem zápas navštívil, baseball u mne stoupl o dost výše. Výhra Dodgers 6:2 pak byla vyvrcholením hezkého večera.

Druhou akcí byl basketballový zápas, u něhož jsme předem nevěděli přesné datum ani čas. V NBA totiž právě probíhá play-off, vše tak záleželo pouze na tom, kdy se Los Angeles Lakers vypořádají se svým soupeřem v prvním kole. Datum našeho utkání nakonec připadlo na nedělní odpoledne, proto jsme se s dostatečným předstihem vydali do Downtown L.A., kde se nachází stadion Staples Center. Musím říct, že Downtown na mne nezanechal vůbec dobrý dojem, dostali jsme se na ulici Broadway, která byla plná odpadků (v docela velkém měřítku), bezdomovců a divných lidí, kteří koukali dost nevraživě. Radši jsem ani nevytahoval fotoaparát, snažili jsme se co nejdříve zmizet do některé z přívětivějších částí. Ke stadionu jsme se dostali zhruba hodinu před začátkem zápasu, prošli bezpečnostní kontrolou (jako na letišti) a vydali se hledat svá místa. Stejně jako na Dodger Stadium, i ve Staples jsme seděli hodně vysoko, tribuny zde byli ale ještě kolmější, takže výhled stál opravdu za to. A samotný zápas? Upřímně jsem byl naprosto unešen, byla to jedna velká show, samotnou hru prolínal bohatý doprovodný program, takže nebyla šance se nudit. Lakers si tři čtvrtiny drželi poměrně velký odstup, Utah Jazz ale v poslední části vyrovnali a poté propukla na stadionu výborná atmosféra. Lakers nakonec zabrali a těsně před koncem otočili skóre ve svůj prospěch, na konečných 104:99. Celé odpoledne jsem si opravdu užil, jednalo se o jeden z mých nejlepších sportovních zážitků. Pokud se někdy dostanete do L.A., basketball rozhodně zařaďte do svého to-do listu.

Během mého pobytu v U.S.A. bych se ještě rád podíval na zápasy fotbalu (Los Angeles Galaxy) a amerického fotbalu (ten bohužel v L.A. není, zkusím si ho naplánovat v rámci návštěvy San Francisca nebo San Diega). Škoda jen, že hokejoví Los Angeles Kings už jsou ze hry venku, návštěva NHL byla vždycky můj sen. Tak snad někdy příště. Na závěr několik málo fotek z obou utkání.

Universal Studios

Předpovědi na minulý víkend byly plné optimismu, proto jsme se na sobotu rozhodli naplánovat výlet do Universal Studios – centra amerického filmového průmyslu, které se nachází v kopcích nad West Hollywood. Na místo jsme dorazili v deset hodin dopoledne, přesto už se u vstupu táhly dlouhé fronty zájemců o vstupenky, kde jsme i my ztratili necelou hodinu času. Zhruba půl hodiny pak trvaly i čekací lhůty na jednotlivé atrakce, které se ale ve většině případů vyplatilo absolvovat. Za jednu z nejlepších považuji okružní jízdu vozítkem po celém studiu, v níž jsme projeli spoustu známých filmových, či seriálových kulis (Zoufalé Manželky, The Office, Čelisti). Dále mne zaujala hraná show na vodě na motivy filmu Vodní Svět, a také virtuální horská dráha The Simpsons Ride. V ní si v podstatě vlezete do klasického vozíku, jen místo otevřeného prostoru před sebou vidíte plátno s promítanou virtuální realitou. Naopak jednoznačně největším propadákem byl pro mne Terminátor 3D, s rokem otevření 1999 se to ale dá pochopit, dnes už je zábava na trochu jiné úrovni. Některé atrakce jsme pak jednoduše nestihli absolvovat, ale protože jsme si koupili vstupenku na celou sezónu, určitě se do Universal Studios ještě vrátíme. Tentokrát však nejspíše o všední den, protože o víkendy je tam opravdu narváno.

1. Kdo nemá fotku před touto fontánou, jako by v Universal Studios nebyl.
2. Kulisa anglické ulice.
3. Vodní svět, asi dvacetiminutová hraná show plná efektů. Sedli jsme si do “wet zone”, naštěstí ale dostatečně vysoko.
4. Jurský park, formou projížďky v lodi.
5. Výhled na jednu z částí L.A., po vzoru zbytku města, i zde minimum výškových budov.
6. Žralok z filmu Čelisti, stejně jako v něm, i naživo vypadal hrozně uměle.
7. Kulisa z westernových filmů.
8. Jeden z domů ze seriálu Zoufalé Manželky. Celá uměle vytvořená ulice Wisteria Lane, kde se seriál natáčí, je hrozně titěrná.
9. Kulisy z filmu Grinch.
10.-12. Nejlepší část z projížďky po Universal Studios – havárie Boeingu 747. Jedná se o opravdu zřícené letadlo, do kopců studia muselo být přepraveno helikoptérami. Bohužel jsem seděl na špatné straně vozítka, takže nemám fotografie roztrhaného trupu letadla. Vše vypadalo naprosto opravdově.
13. Kwik-E-Mart z The Simpsons.
14. Všude jsou tématicky zaměřené obchody se suvenýry. Je libo chlazený Duff?
15. Krustyland, jedna z nejlepších atrakcí.

Santa Monica

Posledních několik dní tady v Los Angeles nepanuje moc hezké počasí, je zima, fouká silný vítr, občas zaprší… Vyhlášená “Kalifornie” se prostě nekoná. Minulou sobotu bylo ale naštěstí krásně, proto jsem se rozhodl vyrazit na pláž. Volba padla na pláž v Santa Monice, která je tu docela oblíbená, a to hlavně díky sto let starému molu, které je dlouhé skoro půl kilometru, je na něm malý zábavní park s horskou dráhou, několik občerstvení, kaváren, a dalších atrakcí. Také se z něj dají nafotit pěkné fotky pobřeží, to ale bohužel není můj případ, protože se stále musím spokojit pouze s fotoaparátem v mobilním telefonu.

Ačkoliv je teprve duben, byl na pláži docela velký počet lidí. Místo plavání v oceánu ale převažovalo opalování, beach volleyball, nebo jízda na oblíbených beach cruiserech podél pobřeží. Voda je tu přece jenom ještě pořád velmi studená, sám jsem si ji netroufl vyzkoušet. Možná příště .

Moje hostitelská rodina

Když jsem plánoval cestu do U.S.A., vybíral jsem mezi třemi druhy ubytování – hotelem, studentskou rezidencí, a hostitelskou rodinou. Protože jsem chtěl být v co největším kontaktu s rodilými mluvčími, bez většího přemýšlení u mě zvítězila třetí možnost. Ubytování v rodině mi také přišlo jako dobrý způsob, jak poznat nejen americkou kulturu, ale také kuchyni, kterou tady mám zajištěnou formou polopenze. Zhruba týden před odletem jsem se od agentury dozvěděl jména hostitelských rodičů, jejich věk a adresu. Původně jsem myslel, že u nich budu bydlet sám, o to větší překvapení mě ale čekalo, když jsem se po únavném, třináctihodinovém letu, poprvé objevil na prahu jejich domu.

První setkání bylo příjemné, oba hostitelští rodiče mne přivítali s úsměvem na tváři, nabídli něco k jídlu, ukázali můj pokoj, a poté mi představili Josého, kluka z Brazílie, který chodí na stejnou školu. Od něj jsem se ale dozvěděl, že v domě žijí další čtyři studenti – Němka, dvě Japonky, a kluk z Ománu, všichni na studentském pobytu. Rychle mi tak došlo, že hostitelští rodiče z nás mají celkem dobrý byznys. To mi ale vůbec nevadí, za první týden jsem nezaznamenal jediný vzájemný problém. Dům je velký, každý z nás má svůj pokoj, jsou tu tři koupelny a dvě kuchyně, všichni tak mají dost prostoru. Mimojiné mne překvapil naproto nevkusně zařízený interiér domu, designově se tu míchá několik stylů, v jednom rohu jídelní místnosti je paraván s barokní malbou, v druhém japonský jídelní servis, a ve třetím růžový domeček pro panenky. Všechno, včetně mého pokoje, je navíc přeplněno starožitnostmi a obrázky s náboženskými motivy.

Každý večer se všichni studenti sejdou u večeře, které pro nás připravuje Annette, naše hostitelská matka. Polévka se skoro nemění, ale jednou v ní navíc plave mrkev, podruhé sýr. To pro Annette ale nejspíše znamená zcela jiný druh, a tak nezapomene zmínit, že dnes uvařila polévku “formaggio” v italském stylu . Po polévce následuje salát, po něm hlavní jídlo, a na závěr dezert. Celkově mi ale její jídlo chutná, a hlavně je ho hodně, takže hlady rozhodně netrpím.

Našeho hostitelského otce Aviho skoro nevidím, buď je někde pryč, nebo něco opravuje ve své dílně. Je to ale pohodář, věčně se usmívá a září z něj pozitivní energie. Když už ho potkám, vyptává se, jak se mám, jestli je vše v pořádku, nebo jestli mi něco neschází. Včera také odjela jedna z Japonek, a dnes u večeře už byly nové dvě, zase Japonky . Takže tu teď máme tři.

A na závěr několik fotografií z prvních dní:

1. Dům mojí hostitelské rodiny.
2. W 6th Street – příjemná, klidná ulice, jeden domek za druhým. Zde budu bydlet následujícího půl roku.
3. Westwood, červená budova vzadu je škola, do které tady chodím. V přízemí je můj oblíbený fastfood Subway, hned naproti věčně plný Starbucks.
4. Chodník oscarových filmů a můj oblíbený Kmotr. K chodníku slávy s hvězdami filmových star jsem se ještě nedostal.
5. Budova Flynt Publication, kdo viděl Formanův film Lid vs. Larry Flynt, ten ví.
6. Prodejna Porsche nedaleko našeho domu. Porsche už mě ale tolik nebaví, za den ho tady v nejrůznějších variantách vidíte projet tak dvacekrát. U starých amerických Mustangů a Cadillaců si ale můžu hlavu ukroutit.
7. Uvítací cedule v Beverly Hills.
8. Wilshire blvd, touhle ulicí jezdím každý den do školy a zpět.