Moje hostitelská rodina

Když jsem plánoval cestu do U.S.A., vybíral jsem mezi třemi druhy ubytování – hotelem, studentskou rezidencí, a hostitelskou rodinou. Protože jsem chtěl být v co největším kontaktu s rodilými mluvčími, bez většího přemýšlení u mě zvítězila třetí možnost. Ubytování v rodině mi také přišlo jako dobrý způsob, jak poznat nejen americkou kulturu, ale také kuchyni, kterou tady mám zajištěnou formou polopenze. Zhruba týden před odletem jsem se od agentury dozvěděl jména hostitelských rodičů, jejich věk a adresu. Původně jsem myslel, že u nich budu bydlet sám, o to větší překvapení mě ale čekalo, když jsem se po únavném, třináctihodinovém letu, poprvé objevil na prahu jejich domu.

První setkání bylo příjemné, oba hostitelští rodiče mne přivítali s úsměvem na tváři, nabídli něco k jídlu, ukázali můj pokoj, a poté mi představili Josého, kluka z Brazílie, který chodí na stejnou školu. Od něj jsem se ale dozvěděl, že v domě žijí další čtyři studenti – Němka, dvě Japonky, a kluk z Ománu, všichni na studentském pobytu. Rychle mi tak došlo, že hostitelští rodiče z nás mají celkem dobrý byznys. To mi ale vůbec nevadí, za první týden jsem nezaznamenal jediný vzájemný problém. Dům je velký, každý z nás má svůj pokoj, jsou tu tři koupelny a dvě kuchyně, všichni tak mají dost prostoru. Mimojiné mne překvapil naproto nevkusně zařízený interiér domu, designově se tu míchá několik stylů, v jednom rohu jídelní místnosti je paraván s barokní malbou, v druhém japonský jídelní servis, a ve třetím růžový domeček pro panenky. Všechno, včetně mého pokoje, je navíc přeplněno starožitnostmi a obrázky s náboženskými motivy.

Každý večer se všichni studenti sejdou u večeře, které pro nás připravuje Annette, naše hostitelská matka. Polévka se skoro nemění, ale jednou v ní navíc plave mrkev, podruhé sýr. To pro Annette ale nejspíše znamená zcela jiný druh, a tak nezapomene zmínit, že dnes uvařila polévku “formaggio” v italském stylu . Po polévce následuje salát, po něm hlavní jídlo, a na závěr dezert. Celkově mi ale její jídlo chutná, a hlavně je ho hodně, takže hlady rozhodně netrpím.

Našeho hostitelského otce Aviho skoro nevidím, buď je někde pryč, nebo něco opravuje ve své dílně. Je to ale pohodář, věčně se usmívá a září z něj pozitivní energie. Když už ho potkám, vyptává se, jak se mám, jestli je vše v pořádku, nebo jestli mi něco neschází. Včera také odjela jedna z Japonek, a dnes u večeře už byly nové dvě, zase Japonky . Takže tu teď máme tři.

A na závěr několik fotografií z prvních dní:

1. Dům mojí hostitelské rodiny.
2. W 6th Street – příjemná, klidná ulice, jeden domek za druhým. Zde budu bydlet následujícího půl roku.
3. Westwood, červená budova vzadu je škola, do které tady chodím. V přízemí je můj oblíbený fastfood Subway, hned naproti věčně plný Starbucks.
4. Chodník oscarových filmů a můj oblíbený Kmotr. K chodníku slávy s hvězdami filmových star jsem se ještě nedostal.
5. Budova Flynt Publication, kdo viděl Formanův film Lid vs. Larry Flynt, ten ví.
6. Prodejna Porsche nedaleko našeho domu. Porsche už mě ale tolik nebaví, za den ho tady v nejrůznějších variantách vidíte projet tak dvacekrát. U starých amerických Mustangů a Cadillaců si ale můžu hlavu ukroutit.
7. Uvítací cedule v Beverly Hills.
8. Wilshire blvd, touhle ulicí jezdím každý den do školy a zpět.